Proč už se nemůže při mši svaté na kůr?
Patrně všichni farníci zachytili informaci, která jen tak nezapadla mezi ostatní oznámení, že od nynějška už nebudou mít věřící ve farním kostele během bohoslužeb přístup na kůr, tedy kromě účinkujících. Rád bych zde vyložil několik důvodů, proč se domnívám, že místo na kůru není vhodné k prožívání mše svaté – zdůrazňuji, že následující jevy nijak a nikomu konkrétně nepřisuzuji!
- Z vlastní zkušenosti varhaníka vím, že na kůru je člověk jaksi povznesen nad ostatní, což svádí k určitému nadhledu, s nímž pozoruji dění jako v televizi nebo v divadle. Je jednodušší koukat shora, co se děje, jako by se odehrával film, ba co hůře – případně sledovat, co má kdo oblečené, jak si počínají ministranti, která lavka je prázdná či jak hraje varhaník, než se ponořit do Božího slova a eucharistické oběti. Shora je určitý odstup, který je příjemný, protože mne nenutí se tolik vnitřně angažovat. K tomu postřeh z kněžského života: je moc dobře, když při proměňování pozdvihuji hostii a kalich nad sebe. Vy ostatní v kostele klečíte, ale já jako kněz stojím a všechno mám pod sebou, i Ježíše… V té chvíli pozdvihuji Pána nad sebe, čímž se upevňuji v roli pokorného služebníka. V lidském prožívání je zakotveno, že co je nahoře, nás převyšuje, co je dole, na to shlížíme s odstupem, nadhledem, suverenitou. Proto také je vyvýšený oltář. Vyvýšený kůr niternému prožívání škodí. Co působí zvenku, utváří i vnitřek.
- Tento odstup je také odstupem od ostatních věřících. Nahoře je klid bez rozptylování. Ano, beru jako farář vážně všechna mezilidská napětí, úskalí i bolesti, která s sebou nese společný dlouholetý život v jedné obci. Ale utéci od těch ostatních pryč do soukromí kůru ke společné eucharistii rozhodně nenapomáhá. Ježíš ji slaví také s námi se všemi – hříšníky. Tento boj je třeba podstoupit a různé bolesti nechat Pánem uzdravit, ne je zabalit a umlčet.
- V takovém nadhledu nastává pokušení vyplnit čas – snadno se pak s někým známým můžeme zapovídat, začít leccos komentovat nebo se zabavit tím, co by dole nebylo možné. Není nás vidět ani slyšet. Prožijeme-li mši svatou navenek v povrchním tlachání, co nám z ní asi zůstane v srdci..??
- K těmto základním se přidávají další praktické důvody: Kostelní loď je prostorem ke shromáždění, kůr je pro účinkující. Dnes už je dole v kostele (bohužel) dostatek volného místa, prostor kůru tedy může znovu sloužit jen pro varhaníka, zpěváky a muzikanty. Onen pohyb (případně hlasy i zpěv) lidí nahoře také účinkující ruší, potřebují se soustředit na svůj výkon, nehledě na to, že zpívá-li větší soubor, má leckdy problém se na kůr vejít. Dodejme rovněž, že schodiště na kůr je nevyhovující požárním předpisům, za jejichž dodržování nesu odpovědnost já. (A s nadsázkou doplňuji další „důvod“, že totiž při kropení lidu jen obtížně kapky vody doputují přes zábradlí až nahoru... Varhaníky budu asi kropit po mši svaté…)
Vidím-li tolik mladých lidí, kteří se na kůru shromažďují, jsem veden starostlivostí o jejich prožívání mše svaté. Nepochybuji, že ti, kteří na kůr chodívají léta, se dovedou uvedeným úskalím vyhnout. Rozhodně to tedy neznamená, že kdo je nahoře, je automaticky méně zbožný než ten, kdo je dole. Ale právě s ohledem na uvedená nebezpečí a nešvary jsem se rozhodl prostor kůru pro veřejnost uzavřít. Kdo dobře prožije mši svatou nahoře, prožije ji dobře i dole. Ale komu kůr v tomto nesvědčí, toho chci od uvedených rizik chránit. To je moje pastýřská zodpovědnost. Nemusíte se mnou souhlasit, ale rád bych, abyste mě pochopili. Pochopím naopak já, když někdo z vás, kterých se tato změna týká, se na mě při setkání neusměje. (Ale budu rozhodně raději, když se usměje.) Budete-li ve svých domácnostech svědky debaty na toto téma, prosím vás o mírnost a objektivnost. Máte-li nějaké své osobní důvody, pohledy na věc a požadavky, neváhejte mi je sdělit. Je to i pro mne důležitá zpětná vazba.
Kéž nás tato změna posune k větší opravdovosti při slavení mše svaté a k úsilí překonávat překážky, které se nám v tomto duchovním růstu staví do cesty!
P. Vojtěch Janšta
