pod ochranou Panny Marie, sv. Jana Pavla II. a sv. Matky Terezy
Jedná se o společenství a síť modlitby za naši farnost, naše rodiny, mládež, biřmovance, křtěnce, prvokomunikanty, snoubence atd.
Obnovou modlitby za sebe navzájem se může tento rok, v němž si připomínáme 100. výročí vzniku naší farnosti, stát skutečně „milostivým rokem“ (Lk 4,19) Božího požehnání.
Členové tohoto širokého společenství sestávají z řad farníků a zavazují se sjednotit se navzájem v modlitbě alespoň některými z následujících způsobů:
- Každodenní modlitba Anděl Páně (nejlépe třikrát) – znovu se rozhodujeme jako Panna Maria k životu podle Boha a ke vztahu s Kristem a tato rozhodnutí vyprošujeme všem, za které se modlíme.
- První pondělí v měsíci je ve farním kostele sloužena mše svatá (v zimním čase od 17 hodin, v letním od 18 hodin) na úmysly všech členů společenství. Po mši svaté následuje eucharistická adorace. Máme-li se modlit za druhé, je třeba, abychom sami prodlévali v Pánově přítomnosti a do ní vkládali naše radosti a starosti a ty, které nosíme ve svých srdcích.
- Další modlitby za konkrétní lidi a potřeby jsou k dispozici v malé brožurce vzadu v kostelích a lze je libovolně využít k soukromé či společné modlitbě.
- Páteční půst – v dnešní době plné pohodlí a nadbytku je velmi užitečné obnovit jakýkoli byť drobný sebezápor a obětovat tento půst za ty, které doprovázíme v modlitbě. Je to účinný projev lásky, který nás něco stojí, a Bůh skrze tuto naši lásku může působit láskou svou.
- Obětování těžkostí a utrpení – jakékoli potíže, trápení a nemoci stačí třebas jen v tichém rozhodnutí srdce obětovat za naše svěřence – opět je to projev lásky; vždyť Kristova láskyplná oběť na kříži vykoupila celé lidstvo!
Takový závazek je znamením lásky a ochoty vést duchovní boj o Boží vítězství v nás a mezi námi; posvěcuje v první řadě ty, kteří se takto v modlitbě spojují.
Společenství farní modlitby vkládáme pod ochranu těchto patronů:
Matka Boží Panna Maria – její nazaretské Ano Bohu a Božímu plánu odstartovalo příchod a působení Spasitele Ježíše Krista. Ona je nám vzorem v přitakání Bohu a v odmítání zla a zároveň matkou, která nás starostlivě doprovází na cestách života a víry.
Sv. Jan Pavel II. – velmi mu leželo na srdci předávání víry novým generacím v současném světě, byl to papež mládeže a nové evangelizace, pevná autorita tváří v tvář všem totalitám a ideologiím a člověk hluboké modlitby.
Sv. Matka Tereza – drobná a skromná žena láskyplné služby a oběti těm nejpotřebnějším; vzor důvěry v Boha a ochoty nechat se vést Božím Duchem pro budování Božího království.
Přijměte, prosím toto pozvání k modlitbě: vzadu na stolku v každém kostele jsou přihlašovací kartičky: stačí na ně napsat své jméno a vhodit do vedle stojící krabičky. Jména jsou pouze pro vnitřní přehled a pro stvrzení účasti, nebudou nikde zveřejňována. Pevně věřím, že toto spojení v modlitbě vytvoří prostor pro Ježíšovo účinné působení tady a teď, mezi námi!
P. Vojtěch Janšta
Program akcí v rámci oslav 100. výročí farnosti
v průběhu roku 2019
1. Výstava o sv. Matce Tereze – leden
- k vidění na faře v Bohuslavicích ve středy, pátky a neděle do 3. 2. 2019. Výstava přibližuje osobnost světoznámé světice a inspiruje obrazy i myšlenkami křesťanský život každého z nás. Současně lze přispět na aktivity Centra pro rodinu naší diecéze.
2. Venkovní křížová cesta – pátek 22. 3. od 18 hodin
Malé putování s velkým křížem okolím Bohu-slavic. Trasa bude upřesněna podle počasí.
3. Duchovní večer: velikonoční inspirace ze Svaté země – středa 3. 4. od 19 hodin
- přednáška, beseda, duchovní příprava; sál Obecního úřadu v Bohuslavicích,.
4. Křížová cesta + smírčí pobožnost – neděle 7. 4. od 14 hodin
- za odpuštění hříchů, ublížení, křivd, neusmíření za dobu sta let.
5. Velikonoční dílna pro děti a celé rodiny – neděle 14. 4. od 15 do 18 hodin
- v kulturním domě v Bohuslavicích.
6. Cyklopouť na Svatý Hostýn – sobota 27. 4.
Účinné provětrání kol i hlav s poutním obsahem i cílem a s obětováním těžkostí a námah při cestě. Bližší informace na plakátcích.
7. Noc kostelů – pátek 24. 5. ve farním kostele
8. Udílení svátosti biřmování – sobota 1. 6. 2019 od 10 hodin
- ve farním kostele v Bohuslavicích.
V 17 hodin varhanní koncert v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka (varhaník Jaroslav Tůma).
Předcházet bude v pátek modlitební večer v kostele pro biřmovance i pro širší veřejnost.
9. „Na kolech bez cvrčku“ sobota 22. 6.
- projížďka farníků na starých kolech kolem našich obcí.
10. Žehnání dvou nových zvonů pro kostel v Závadě – pátek 5. 7.
- v rámci obecních slavností a výročí obce.
11. Výstava „100 let naší farnosti“ 26. – 29. 7.
v rámci Anenských slavností v kulturním domě v Bohuslavicích
12. Pouť do Hrabyně – sobota 17. 8.
- tradiční pěší i autobusová pouť naší farnosti
13. Koncert k hlavním oslavám
- v pátek 13. 9. proběhne ve farním kostele od 19 hodin koncert pop gospelové skupiny Goodwork
14. Hlavní oslava: neděle 15. 9. 2019,
místo: fotbalové hřiště v Závadě. V 10 hodin mše svatá, bohaté občerstvení, zábavné a soutěžní odpoledne pro děti i celé rodiny, posezení u kapely, prodej propagačních předmětů, fotbalové utkání žen, dovoz i odvoz farníků autobusy.
15. Pouť do Opavy k opavským kostelům – sobota 5. 10.
Autobusem, po cestě sem zastavíme ve Velkých Hošticích – prohlídka kostela a křížové cesty (předloha pro malby P. Hurníka v našem farním kostele)
16. Pouť do Svaté země – termín 11. – 19. 11.
Poutní zájezd na známá i méně známá místa spojená s biblickými událostmi, především s životem Ježíše Krista.
Bohoslužby a svátosti:
Křty: 22, z toho 2 z Bělé: 20 malých dětí, 1 školního věku, 1 dospělá osoba. Svatby: 17, z toho 3 v Bělé. Prvokomunikanti: z Bohuslavic a ze Závady 16, připravuje se 19, v Bělé letos 8 (za dva roky), připravuje se 7. Probíhají přípravy biřmovanců – 1x za 14 dní ve třech skupinách 65 lidí. Počty účastníků bohoslužeb, odhadem: Bohuslavice: max. 500, Závada max. 150, Bělá max. 170; jedná se o návštěvnost nadprůměrnou, běžně je v kostele méně. Navštěvoval jsem během roku až 30 nemocných či umírajících s udílením svátostí. Pohřby: 27, z toho 12 v Bohuslavicích, 8 v Závadě a 7 v Bělé.
Další pastorační aktivity:
1x za 14 dní probíhají večerní středeční adorace a biblické hodiny. Společenství mládeže se scházelo každý týden, teď od podzimu kvůli biřmování co 14 dní; proběhly společné akce a výlety. Ministrantů je v Bohuslavicích 19 (letos 3 noví), v Závadě 4, v Bělé 5, uskutečnil se společný výlet za o. Kazimírem do Jeseníku. V Bohuslavicích a v Bělé funguje schola, která zpívá při bohoslužbách. Proběhla Tříkrálová sbírka, novoroční a adventní koncert ve farním kostele. V postní době jsme vyrazili na venkovní křížovou cestu. Uspořádali jsme pouť prvokomunikantů na Hostýn, tradiční farní zahradu, průvod na Boží Tělo a také Noc kostelů. V červnu proběhla oslava 10 let kněžství o. Vojtěcha. V srpnu se konala tradiční pouť do Hrabyně – pěšky + busem. Letní tábor letos absolvovalo 31 dětí. Konaly se brigády – na hospodářské budově v Bohuslavicích celkem 5. Proběhly přednášky na obci jako duchovní příprava na postní a adventní dobu. Zvýraznili jsme poděkování za úrodu i slavnost výročí posvěcení našich kostelů. Nakonec na Vánoce se uskutečnil tradiční Živý betlém.
Velké poděkování patří všem, kteří nezištně a s láskou pomáhají budovat farní život: kostelníci, varhaníci, zpěváci, muzikanti, čtenáři, akolyté, vedoucí scholy, ministranti, květináři, kdo zdobí, žehlí, perou a uklízejí, brigádníci, řemeslníci, vedoucí tábora a dalších dětských akcí, katecheté, koledníci, a ochotníci farních akcí, příprav a schůzek a všichni, na které jsem v tomto výčtu (nechtě!) zapomněl.
Číst dál: Bilance – ohlédnutí za rokem 2018 v bohuslavické farnosti
Ve čtvrtek 27. září po večerní mši svaté jsme v Bělé požehnali nové pamětní desky, na nichž jsou uvedena jména bělských občanů padlých v obou světových válkách. Iniciátorem a realizátorem tohoto počinu byl obecní úřad Bělá. Podle slov pana starosty se tím vyrovnává dluh, který měla obec vůči válečným obětem a jejich rodinám. Jedná se totiž o první památník padlých se všemi jmény obětí, který byl vytvořen až nyní po více než sedmdesáti letech od skončení druhého světového válečného konfliktu.
Křesťané v dějinách častokrát projevovali vděčnost Bohu za ukončení válečných hrůz nebo ničivých epidemií postavením památníku či sochy – četné morové sloupy na náměstí našich obcí jsou toho důkazem. Po skončení první světové války však vyvstala potřeba stavět zvláštní památníky těm, kteří v oné strašné celosvětové bitevní řeži položili svůj život. Lidé se jen obtížně vyrovnávali s tragickými následky oné nesmyslné války, která mnohým vzala jejich nejbližší. Památníky se stávaly místy truchlení, vyjádření a sdílení zakoušených bolestí. Po skončení ještě hrůznější druhé světové války se v budování pomníků a památníků pokračovalo – s tím větší důrazem, aby se nezapomínalo, kolik utrpení takové ozbrojené konflikty přinášejí. Památníky rovněž připomínaly důležitost modliteb za padlé.
Žijeme v dostatečném odstupu od dob, kdy se válka dotýkala bezprostředně našich životů, vztahů a domovů. Málokdo z mladší generace zná jména těch, která jsou vytesána na mnoha válečných památnících naší vlasti. Války jsou daleko. I ty, které zuří dnes a o kterých se dozvídáme z médií sedíce v pohodlných a bezpečných křeslech našich domácností. A přitom se nás války týkají velmi bezprostředně. Proč?
Válečné konflikty na celé zeměkouli jsou politicky podporovány zbrojním průmyslem, který je velmi výnosný, a právě z něj my Evropané v nemalé míře čerpáme bohatství pro svou životní úroveň. Abychom se my měli dobře, druzí musejí nesmyslně trpět. Toto jsou skutečné válečné zločiny současnosti, z nichž máme prospěch my všichni. Jenže bitevní pole jsou daleko. A pokud pocítíme následky strašných a vzdálených bojů v podobě válečných uprchlíků, dokážeme být agresivní, nekompromisní a zcela bezcitní vůči těm, kteří narušují náš klid a nejspíš také umlčované svědomí. (Jistě nelze přijímat nekriticky každého uprchlíka bez zodpovědné integrace, hovořím však o zásadní neochotě a zlobě mnoha našinců.) Zvykáme-li si však žít na úkor druhých, v sobecké pohodlnosti, lhostejné nevšímavosti a agresivní nedůtklivosti, zaděláváme si na nemalé konflikty tady, přímo u nás, mezi námi. To jsou taktéž reálné a ničivé války probíhající na osudech našich vztahů a rodin, na úrovních politických, společenských a kulturních; války zanechávající spoušť především v lidských srdcích.
Pamětní desky tedy nepřicházejí neaktuálně, jaksi pozdě a mimo reálné dění, naopak. Jsou důraznou výzvou nám, kteří pro svou pohodlnou a sobeckou povrchnost nepomýšlíme na následky naší nezodpovědné morální a společenské devastace.
Desky jsme požehnali v předvečer slavnosti sv. Václava. Tento náš mučedník, který pěstoval ducha pokoje, lásky, služby a oběti, padl za oběť drsné, kruté a vládychtivé šlechtě s křesťanskou nálepkou, ale pohanskými mravy. Jeho odkaz ale nezanikl a hovoří i dnes. Hovoří a vybízí, abychom „statečně usilovali o to, co slouží k dosažení pokoje, a přemáhali zlo dobrem“ (vstupní modlitba ze slavnosti). Možná leckteré naše snahy převálcuje současná pohanská společnost, snad ještě někde naoko křesťanská. Ale jedině tehdy, budou-li také dnes existovat lidé se srdcem a vírou sv. Václava, můžeme unikat zhoubě válek a ničivých bojů, ať už vzdálených, nebo těch našich až příliš blízkých. Kéž jsou pro nás památníky padlých stále aktuální výzvou k šíření Kristova pokoje navzdory chtivé a sobecké mentalitě současného světa!
P. Vojtěch Janšta
