Postní odříkání?
Vstoupili jsme do doby postní. Často v nás tato zpráva vyvolává negativní pocity: se vstupem do postní doby se tradičně končí s plesy a různými zábavami (ačkoli to obecně platí stále méně) a nad křesťanským svědomím se tyčí zdvižený prst s připomenutím: „Měl by sis zase něco odříct!“ Jako lidé žijící tímto světem neradi ztrácíme, a přece nám tento náš život všechno postupně bere: přicházíme o své plány, úspěchy, síly, vztahy, o zdraví, o své blízké, o mnohé jistoty a radosti… a ne vždycky umíme v souladu s heslem „Všechno zlé je k něčemu dobré“ vyhodnotit, co pozitivního se za těmito ztrátami pro nás skrývá. Z běžného života sice víme, že pro získání něčeho hodnotného je nutno se lecčeho zříci: ztrácíme čas pro koníčky, síly (i zdraví) pro sporty a tréninky, peníze pro stavby či oslavy, spánek pro důležité chvíle s blízkými lidmi (ať je to bdělost u malých dětí či povídání s přáteli). Je-li nám však odňato něco, čeho jsme se dobrovolně nezřekli, bývá to pro nás leckdy i velká životní zkouška. Právě z těchto důvodů nás začátek doby postní nemusí nikterak zarmucovat. Jistým dobrovolným sebezáporem, skromností, štědrostí, půstem a prostorem pro duchovní obohacení můžeme po malých krůčcích zjišťovat, co cennějšího nám tyto malé ztráty poskytují: trpělivost, vytrvalost, odolnost, sebeovládání, bohatství srdce, ochotnou lásku a vnitřní pokoj. Tím můžeme být více připraveni na ztráty větší a bolestivější a lépe vycvičeni pro hledání hlubšího smyslu věcí, které se v nás či kolem nás odehrávají. Vždyť celé poselství postní doby vrcholí v oslavě Velikonoc, které celému světu zvěstují, že i utrpení a smrt se v Božím pohledu a působení stávají cestou k životu a k vítězství.
Přeji vám všem pokojné zimní dny a užitečné obohacení z doby postní!
P. Vojtěch Janšta
