Vítejte na starých stránkách naší farnosti
Advent - kající radost?
Jsou-li Vánoce oslavou Kristova narození, pak je advent obdobím oslavy Kristova vtělení. Devět měsíců před Vánocemi, 25. března, většinou uprostřed postní doby, si připomínáme zvěstování Panně Marii, a oslavíme tak vtělení Božího Syna. Pak vše utichne a ustoupí vrcholící postní době a následně velikonočním svátkům. Rovněž po celé další období je skutečnost vtělení skryta – podobně jako v lůně jeho Matky. S novým liturgickým rokem tak máme příležitost zaměřit svou pozornost na Kristův příchod do světa a radovat se z něj.
Naše prožívání Kristova života ovšem není historické, nýbrž liturgické: Ježíš své pozemské dílo už dávno ukončil a všechno, co pro nás vykonal, během roku s různými důrazy prožíváme s oslaveným Kristem, přítomným ve společenství a slavení církve. Malý příklad: v adventu k nám zaznívají slova z kázání Jana Křtitele, který historicky vystupoval, až měl Ježíš třicet let – ale pro nás jsou jeho slova důležitá právě v předvánoční přípravě.
Proto se do prožívání adventu promítá i očekávání Kristova druhého příchodu, vůči němuž se učíme být pozorní v každé době, v každém roce. S tím do adventní liturgie vstoupil i jistý kající prvek: s ohledem na Ježíšův nadcházející soud je potřeba uskutečnit své obrácení, abychom nepromeškali čas a prostředky pro svou spásu. Tomuto kajícímu důrazu adventu odpovídá i fialová barva. Advent se však programově kající dobou nestal – zpíváme v něm Aleluja a zpěv Gloria si odepíráme proto, aby se tento betlémský zpěv andělů mohl nově rozeznít právě o Vánocích.
Nicméně je tento kající prvek adventu důležitý. Upozorňuje nás totiž, abychom nepřehlédli Spasitele podobně jako mnozí jeho současníci; abychom byli vnímaví na Boží znamení podobně jako mudrci; abychom nepatřili mezi ty, kteří Krista nepřijali, když do vlastního přišel (srov. Jan 1,11); abychom neměli raději tmu než světlo, když světlo přichází na svět (srov. Jan 3,19); aby se nám z adventu nestalo jen bezstarostně veselé očekávání Vánoc.
Proto má smysl zůstat v době adventní bez koled, jesliček, stromků, punčů, cukroví, zábav a večírků. Oslava Ježíšových narozenin může být tehdy křesťansky krásná, pokud jí předchází radostné očekávání, podobné Mariinu, které ví o skrytém bohatství maličkého vtěleného Boha. Využijme letošního nejdelšího adventu k tiché, soustředěné, modlitební i kající oslavě Kristova vtělení tak, aby nás o Vánocích mohl svou přítomností obdarovat sám Emanuel – Bůh s námi.
P. Vojtěch Janšta
